Pepinka z Králík

Pohlaví - kočka
kočka

Kraj: Kralovehradecký kraj
Věk: 12 let
Depozitum: Hradec Králové
Barva: mourovata
Pohlaví: kočka
Handicap: ne
Kastrace: ano

Kontakt: Hanka S.
tel: 773 535 128
mail: srnka@seznam.cz
pozn.


Hanka S.

PEPINKU, mouratou mazlivou mohutnou kočičku, nyní desetiletou, při svém příjezdu k nám doprovázel dojemný příběh…
Pepinka k nám přijela z obce nedaleko Králík. Hned při prvním pohledu na ni jsem viděla, že svou postavou a nádhernou kulatou „panenkovskou“ hlavou připomíná kočku britskou. A nebyla jsem daleko od pravdy... I když je Papinka mourovatá, tak její maminka, jak jsem se později dozvěděla, byla čistokrevná modrá chovná britská kočička, která jednoho dne utekla, venku potkala švarného „mouráka“ a neodolala... Modrá koťata, která se narodila, byla rozprodána, mouratá Pepinka skončila u páníčka, kterému na barvě nezáleželo – ale měl ji moc rád. Jenže páníček, kde od koťátka spokojeně a šťastně žila, zemřel a Pepinka najednou ztratila domov. Byt byl obecní, a tak Pepinka musela pryč. Nikdo nebyl ochoten si ji k sobě vzít a zabezpečit po dobu, než by si zvykla, jen ji vždy přemístili na druhý konec obce, jenže Pepinka se samozřejmě vrátila zpět, sedla si na botník a čekala, až její páníček přijde. Jenže on už přijít nemohl - a tak se lidé z obce usnesli, že Pepinku nechají uspat. To naštěstí nemohla přenést přes srdce jedna mladá paní a začala obtelefonovávat útulky a depozita - jenže, jak jinak, všude bylo plno. A tak u mne o půl jedenácté v noci také zazvonil telefon a nešťastný ženský hlas mi vyprávěl tento příběh. A omlouval se, že volá tak pozdě, protože už jsem skutečně poslední naděje, protože Pepinka měla jít druhý den na smrtící injekci. Samozřejmě, že jsem řekla, že Pepinku vezmu. Mladá paní ještě v noci oběhla zúčastněné lidi a oznámila jim, že se Pepinka uspávat nebude. Příbuzní zemřelého pána byli rádi, že se to s Pepinkou takto vyřešilo a kočičku mi přivezli. Zpočátku se kočička usadila ve voliérce, byla velmi nešťastná a moc se bála. Dominantní kočky jí navíc dávaly najevo, že u nás nemá co dělat, že už je nás tady dost. Já jsem však doufala, že si Pepinka přece jen zvykne a že i ona má ještě naději na nový krásný domov. A tak se taky stalo. Z Pepinky se po čase stala sebevědomá kočička, nebojácná a bezproblémová, navíc nesmírně mazlivá. Dobře papá, je absolutně čistotná, již je samozřejmě několikrát odčervená, nadstandardně naočkovaná a kastrovaná. Ale nový domov, kde by ji měli rádi a už ji nikdy nezradili, stále hledá marně. Je sice překrásná, ale JEN mourovatá. Bude spokojená jak v bytě, tak i v domku se zahrádkou.