Buráček

Buráček, jeden ze čtyř  kocourků, které jsem si přivezla v zimě 2017 ze Žamberka, má za sebou smutný příběh…
Páníček zemřel a v domečku zůstalo 9 kočiček. Sedm  starších, mezi nimi i mouratý Buráček a dvě mladé želvinky...

U těch starších nikdo nebyl schopen říci, kolik let jim opravdu je. Přítelkyně starého pána tvrdila, že kolem patnácti let, veterinář s tím ale nesouhlasil, říkal, že jsou jen hodně zanedbaní. Teď po pobytu v depozitu  a po všech léčebných zákrocích samozřejmě už kluci vypadají úplně jinak... 

Původně jsme si mysleli, že by kočičky mohly být v domečku dál, s přítelkyní pána, když budeme dodávat krmení. Jenže - při další návštěvě, kdy jsme dovezli konzervy a granule, jsme zjistili, že se s kočičkami něco děje, že jim někdo ubližuje... Měly modřiny, otoky... Proto bylo jasné, že musí z domečku, kde prožily celý život, pryč…

A tak se do Hradce přestěhoval Bucifálek, Barack, Buráček a Žambík… Všichni byli vychrtlí a zanedbaní...

Všichni měli nález na plicích, všichni brali ATB.

Buráček byl zpočátku největší bojínek, nejprve vůbec nejedl, ale postupně se zlepšoval, při první prohlídce vypadal ze všech nejlépe. Bohužel později začal zvracet a po dalších testech - i na slinivku - se ukázalo, že i on ji má nemocnou. Ne snad tolik, jako Bucifálek, ale test pozitivní byl... Nicméně léčení zabralo, Buráček přestal zvracet a nyní se již mazlí, běhá za mnou jako pejsek a s velkou chutí papá. NYNÍ JE JIŽ JEHO ZDRAVOTNÍ STAV DOBRÝ, KRÁSNĚ PŘIBRAL A STAL SE Z NĚJ NÁDHERNÝ KOCOUREK. A nesmírně mazlivý. Je očkovaný, testovaný, odčervený, proto  pro něj hledám nový domov, kde může být i jako kočičí jedináček nebo s další bezproblémovou kočičkou.