Děda

Starého Dědouška se virtálně ujala slečna TEREZA CHLEBOVSKÁ. Moc děkujeme

DĚDA byl při svém příchodu k nám starý "orvaný" kocourek plný ran. Na veterinu ho přivezla dvojice mladých lidí, která trvala na jeho utracení. Paní doktorka však řekla, že kocour, ač starý a plný ran, se jí na utracení nezdá - a a tak mladí pravili, že ho dovezou někam do lesa, kde ho vypustí. Paní doktorka se s nimi chvilku dohadovala, protože na jejich řešení přistoupit nechtěla, samozřejmě žádné ošetření zaplatit nechtěli, a tak je nakonec poslala pryč s tím, že se o kocourka postaráme. Mladí odcházeli velmi nespokojeně, protože prostě chtěli utracení. Paní doktorka mi dala vědět - a já jsem se pro kocourka Dědu na veterinu hned vypravila. Byl opravdu velmi starý, servaný, ubližovaný, ale zemřít už teď si nezasloužil. Přinesla jsem ho domů, aby tady u mne asi dožil, ale aby se měl alespoň chvilku hezky. Nevěděla jsem, zda se podaří, protože rány se nechtěly zacelit, kůže praskala a rány stále krvácely. Ale kocourek mi začal věřit, začal dobře papat - a po delší době léčení je z něj sice velmi starý, ale velký a tlustý kocour, se svými stařeckými vrtochy a náladami, je nesnášenlivý k ostatním kočkám, ale žije a zdá se být spokojený. Jenže je pouze ve virtuální adopci, protože tak starého kocourka, navíc náladového, nikdo nechce... Děda již nemá žádné zuby, ale to mu nijak nevadí.