Strejda

Kocourka Strejdu k nám dovezla MP na konci ledna 2013. Tehdy byl zhruba tříletý...

Kocourek přišel silně kulhající, s roztrženým uchem, špinavý, zablešený… Na přední nožičce měl zastaralou rozsáhlou flegmonu, která byla velmi bolestivá. Bála jsem se, že kocourek o nožičku přijde. Hlavní problém ale byl především v tom, že se Strejda nechtěl nechat ošetřovat, bál se a bojoval. Později jsem se dozvěděla, že zdevastovaný Strejda paničku měl, ale ta zemřela a příbuzní se slovy – „kocour přece není náš“ ho nechali osudu. A tak nevykastrovaný Strejda venku bojoval o holý život. Během času a vzájemného strachu – báli jsme se jeden druhého – si Strejda na mne začal zvykat, začal mi přibíhat naproti, třel se mi o nohy, až se nakonec nechal pochovat. Nožička se zázračně vyléčila, po velké ráně není ani stopy, Strejda se nechal naočkovat i odčervit. Stal se z něho nádherný mohutný kocourek, přítulný a vstřícný, který neměl problém ani s dalšími kočičkami. Dobrá věc se tedy podařila a Strejda byl připraven hledat nový domov, kde ho budou mít rádi a kde už ho nikdy neponechají osudu.
Nový domov se našel, Strejda se spřátelil s „domácí“ kočičkou a zpočátku ho všichni chválili… Jenže… Něco se stalo a Strejda prý začal být útočný na svou paničku – a tak musel zpět do depozita, kde je dodnes.
Strejda je nadstandardně naočkovaný, odčervený, vykastrovaný a čistotný. Jenže je náladový, chce se mazlit, chvíli se tulí – a pak kousne… Sice ne moc, já jsem už na jeho chování zvyklá, ale neznámí lidé se ho bojí. A tak je Strejda i ve virtuální adopci, protože zatím trvalý zájemce se ještě nenašel…