Zámeček

Není to tak dávno, když jsem v únoru šťastně psala o krásném umístění kocourků Johánka a Zámečka. Oba kocourci, než se ke mně dostali, prožili venku peklo, oba byli velmi zranění a znovu se u mne učili uvěřit lidem…

Zámeček ke mně přišel z Náchoda od zámku. Někdo ho u náchodského zámku vyhodil, kocourek si venku nedovedl poradit, našel si krabici, do které si sedl a čekal...Vypadal příšerně, měl krvavou napuchlou tlamičku a zkrvavené oko.
I když se jeho další existence na FB dlouho řešila, spousty komentářů, většinou zbytečných, nikdo kocourkovi nepomohl... Nebylo místo, nebyl odvoz, eventuální dočaska byla daleko, doma již jsou jiné kočky..., prostě, normální stav, jako vždy. Paní, která pracuje na zámku a dala nám o kocourkovi vědět, slíbila, že ho na týden zavře v dílně a bude ho tam krmit, ale zklamala, ještě ten den večer napsala, že odjíždí a kocour musí ven...
A tak kocourek přijel ke mně. Léčení bylo zdlouhavé a bolestivé, přišel o spoustu zoubků, ale podařilo se, společně jsme zvítězili a statečný Zámeček se uzdravil... Postupně byl otestován, naočkován, odčerven... 
Proto si jistě každý dovede představit, jak jsem byla šťastna, že si oba kocourky domů odvezli starší lidé, kterým předchozí kocourek zemřel. Věřila jsem, že ve svém věku již vědí, co chtějí a že kocourci budou mít domov napořád… Navíc již u nás se „dohadovali“ , s kterým z nich bude ten který kocourek spát v posteli, koho bude mít víc rád…
Podle prvních zpráv i vše nasvědčovalo tomu, že je vše v pořádku...
Jak jsem se ale mýlila! V polovině dubna mi paní zavolala s tím, že už kocourky nechtějí, pán že úplně ztratil zájem, nevšímá si jich, jsou zavření, ač mají veliký byt, v jednom malém pokoji, dospělá dcera že nechává vše otevřeno, i v noci a ona již nemá nervy na to, aby se starala jen sama… A že vlastně ani nemají peníze na to, aby oba kocourky uživili… No, byl to šok, ale pochopitelně jsem okamžitě řekla, ať je přivezou co nejdříve, než bude ještě hůř…
A tak jsou kluci tady. Zmatení, smutní, ale v bezpečí. A nastává nové hledání nového domova, snad už tentokrát trvalého...