Úvodní strana » Kočky » Duhový most

Duhový most

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce, kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí. Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý, tak jak si ho v našich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila. Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji. Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí, jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce. A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

—Autor neznámý, Duhový most

 

Dne 4.6.2018 odešel za duhu po delší nemoci kocourek Beda. Jeho odchod moc bolí.

Beda.jpg


Dne 2.6.2018 odešla přes Duhový most kočička Vříšťa na zástavu srdce při operaci zavřeného zánětu dělohy. Vzhledem k jejímu mladému věku, byla pravděpodobnou příčinou zánětu dělohy antikoncepce podaná počátkem březosti :(.

vříšťa.jpg


Dne 1.6.2018 jsem nešťastné malé, zubožené kočičce pomohla v šest hodin večer překročit Duhový most. Sípalka ke mně přišla s velkým nádorem v obličeji, doktoři jí však dávali ještě tak půl roku životu, a tak jsem bojovala... Sípalka krásně jedla, paštičky jen z ruky, ale denně velkou misku velmi kvalitních granulí pro staré kočičky vždy spapala sama,i když měla jen jeden zoubek, chodila do záchůdku a začínala se i mazlit, olizovala mi ruku. A vypadala lépe. Očka se jí otevřela, sípala méně...Tak to trvalo 16 dní, ale najednou byl konec... Holčička přestala jíst, začala mít křeče, nepostavila se na nožičky - a tak jsem letěla na veterinu, abych se dozvěděla, že se už opravdu nedá nic dělat. Nádor se zvětšil, utlačoval oko, pravděpodobně už byla zasažena i CNS 

sípalka.jpg


Krásná tříbarevná starší kočička Izabelka mne dnes v noci, 25.5.2018, navždy opustila. Přijela ke mně velmi zdevastovaná v lednu 2014 i se svým kotětem Ivankou z jednoho pražského parkoviště. Zdálo se, že se ani vyléčit nedá, ale přece jen se vše podařilo a z Izabelky se stala nádherná, velmi tlustá kočička, spokojená, mazlivá, přítulná. Přesto se nikomu během těch 4 let co žila u nás, nezalíbila tak, aby jí dal nový domov, nikdo si ji ani virtuálně neadoptoval. Izabelce to však asi nevadilo, žila tu šťastně a spokojeně - až do minulého týdne, kdy jsem si všimla, že najednou pohubla. Ale stále dobře jedla - a také měla již svůj věk... Přesto jsem s ní před dvěma dny došla na veterinu, protože se mi vůbec nelíbila její vystupující páteř a ze zkušeností vím, co to může znamenat. Bohužel, z úst veterináře zazněl ten nejhorší verdikt - pravděpodobně FIP... Žlutá však ještě nebyla, v bříšku bylo jen stopové množství tekutiny... Holčičku jsem přinesla domů a dál jsem o ni pečovala. Ještě včera lezla po skříni a papala... A dnes ráno již nebyla... Nemohla jsem tomu uvěřit, tak rychlý odchod nikdo nečekal... Brečím a brečím. Sbohem, holčičko vděčná, však ty víš, jak moc jsem tě měla ráda...

Izabelka v únoru.jpg


Dne 24.5.2018 ve 14.15 jsem pomohla něžné černé kočičce Kyselce překročit Duhový most. Přišla ke mně se svou mámou Idou a se třemi sourozenci v srpnu 2011. Modrá máma našla domov hned, postupně odcházeli i ostatní, jen černá Kyselka zůstala, protože byla sice krásná, ale nesmírně plachá. Myslím si však, že i tak měla u nás hezký život, spoustu kamarádů, lásku a všeho dostatek. Bohužel ji zradily ledviny, hubla, ale stále dobře jedla, jenže ze dne na den se vše zhoršilo a náhle se již nemohla ani na nožičky postavit. Hned jsem s ní běžela na veterinu... Hladila jsem ji a mazlila se s ní až do konce... Bylo to naše první i poslední mazlení... Už na mne nikdy nebudeš zpovzdálí pokřikovat, ať si s tím naplněním mističek pospíším...Je mi moc smutno. Sbohem, miláčku.

Kyselka.jpg


Dne 15.5.2018 přešel přes Duhový most kocourek Filípek. Dg.  cévní mozková příhoda - mrtvice.

filípek.jpg


Dne 15.5.2018 v 18.40 překročil Duhový most i statečný kocourek Marco. Odešel přímo z mé náruče, do poslední chvíle jsem ho hladila a říkala mu, jak ho mám ráda. Tolik jsem mu chtěla pomoci, ale nešlo to, hodnoty jeho ledvin byly příliš vysoké a nedaly se zvrátit. Byl u mne tři týdny..., přesto jsem si ho zamilovala a věřím, že i on mě.
Sbohem, statečný Marco, kéž by tě byl někdo našel již před rokem, abys sis mohl bezstarostného života užívat déle. Tak strašně moc mne mrzí, že jsem ti nemohla víc pomoci.

Marco.jpg


Dne 21.1.2018 v 17.30, jsem se musela navždy rozloučit s mojí malou, vzteklou, nedůtklivou, ale milovanou třináctiletou perskou kočičkou Nellinkou. Ke mně se v devíti letech dostala proto, že se v rodině narodilo dítě... Strávily jsme spolu čtyři roky a tři měsíce - v neustálém boji o Nellinčino zdraví. Přišla ke mně se struvity, po neustálém podávání antikoncepce se zánětem dělohy a s tak nemocnými očky, že veterinář uvažoval o jejich zrušení... Bojovaly jsme s Nellinkou, postupně jsme vše zvládly tak, že se jí žilo u nás dobře a že mohla být vykastrovaná. Postupně přišla i zoubky..., pak Nellince onemocněly ledviny. I to jsme s léky zvládaly a když jsem jí před 14 dny nechala vyšetřit krev, abych věděla, jak na tom s ledvinami je, radovala jsem se, že se zlepšila... To jsem však netušila, že na nás již číhá další hrůza, zhoubný nádor na mléčné žláze... I to jsme spolu zvládly, ač jsem při její operaci byla hrůzou bez sebe... Ale to nejhorší na nás teprve čekalo - nemocné srdíčko. Tady už nezabíralo nic, až se zkusilo vše... Chtěla jsem bojovat, chtěla jsem udělat cokoliv, co by pomohlo, ale už nebylo co... Už se nedalo dělat nic... Jediné, co jsem ještě mohla udělat z lásky k té malé kočičce bylo jí pomoci odejít a nenechat ji udusit... Spousta kočiček prošla za ty roky mým depozitem, některé byly tiché, skromné, ani jsem o nich skoro nevěděla, jiné mi způsobily spoustu dalších vrásek... Nellinka určitě k těm prvním nepatřila, byla to kočičí osobnost, kterou nebylo možné přehlédnout. Vím, že mne měla ráda, pokud měla dobrou náladu, ráda sedávala na mém klíně a nechávala se hladit. Nesnášela jakoukoliv manipulaci, podávat léky bylo skoro nemožné... Když měla náladu špatnou - a to bylo častěji - nenechala na sebe ani sáhnout. Ale milovala jsem ji s dobrou i špatnou náladou a moc si přála, aby tu se mnou ještě chvíli zůstala. Nikdy na tebe, holčičko krásná, nezapomenu. Tečou mi slzy a svírá se mi srdce - a nejde mi uvěřit, že už se mnou nikdy nebudeš. Jsem ráda, žes u mne byla, že se ti u mne líbilo a že jsem ti mohla pomáhat. Ráda jsem to udělala, moc ráda bych to dělala dál. Odešla jsi z mé náruče, až do poslední vteřiny, do posledního tvého dechu jsme byly spolu...Spinkej, beruško naše. Sbohem.

Nellinka.jpg

 

 

Pomozte

opuštěným a týraným
zvířatům

2100566086/2010

Do zprávy pro příjemce
prosím napište
"DAR PRO KOČIČKY".
Moc děkujeme.

Kontaktuje nás

Předsedkyně

Mgr. Hana Smejkalová
773 535 128

srnka@seznam.cz

Jednatelka

Radka Hrochová

rh26@centrum.cz

Místopředsedkyně

Pavla Hybská
605 458 087

cymb@centrum.cz

Číslo účtu

2100566086/2010

Napište nám

Pole označená * jsou povinná.