Umístěné kočky 2019

Dne 3.12 odjela do nového domova kočička Petruška ❤️ Přijeli si pro ni úžasní mladí lidé a odvezli si ji až do Liberce. Petruška bude pouze v bytě a čeká na ni kočičí kamarád. Milá Petruško buď v novém domově šťastná a dělej panáčkům jen samou radost ????????

Dne 19.7.2019 odešel do nového domova první z Josefčiných dětí, rozkošný Jupíček z královéhradeckého depozita. Vybrali si ho skvělí mladí lidé a odnesli si ho do svého bytu v Hradci Králové. Tam již na Jupíčka čekala natěšená mladá kočička Julinka, která koťátko přijala doslova s otevřenou náručí. Hned si ho adoptovala, vzala do svého pelíšku, pustila ke své misce, olizovala ho a starala se o něj. Opravdu výjimečná kočička. Jsem šťastná, že Jupík našel tak úžasný domov, skvělé páníčky a dokonce i novou kočičí maminku a kamarádku. Hodně štěstí, chlapečku maličký, byl jsi vždy ze všech nejslabší, těžko jsem se s tebou loučila, ale ten nádherný domov ti moc přeji.

Dne 17.5.2019 odjel do nového domova neuvěřitelně hodný a mazlivý "briťáček" Maňásek z královéhradeckého depozita. Adoptovala si ho mladá rodina od Chrudimi a odvezla si ho do svého zcela nového krásného domečku. Maňásek bude kočičím jedináčkem, ale má doma velmi milé, pečlivé a láskyplné páníčky a maličkého roztomilého chlapečka, který s ním bude vyrůstat a bude si s ním hrát. Hodně štěstí, miláčku, vím, že sis přál být někde sám, bez dalších koček, tak teď se ti to splnilo a já mám z toho obrovskou radost.

Dne 11.5.2019 odjel do nového domova úžasný kocourek Ozáček z královéhradeckého depozita. Nový domov našel na Moravě a v bytě, kde se chlapeček ubytoval, na něj čekal jen o tři dny starší bílý kocourek, se kterým se okamžitě spřátelil. Nádherní kluci, černý a bílý, tvoří nerozlučnou dvojici a já věřím, že už konečně ty strašné chvíle, které Ozáček prožíval, než se dostal do mého depozita, jsou nenávratně za ním. Nyní je obklopen láskou a péčí, nikdo ho netýrá, netrápí ani nevyhrožuje vyhozením..., jak tomu bylo v předchozím "domově.

Ozáček se narodil 14. 5. 2018. Spokojeně si žil u své majitelky, ale ta odjela v polovině listopadu 2018 na dovolenou, kocourka předala na hlídání – a už si ho pak zapomněla vyzvednout. A tak Ozák zůstal. Když se smířil s tím, že už svou paničku neuvidí, začal se tulit ke své "hlídačce" a postupně se z něj stal úžasně přítulný, mazlivý a přátelský kocourek, který je však nerad sám, má rád pozornost a hru. Hlídačka si ho však nechat nechtěla, a tak mne přes svou známou požádala, zda bych jí pomohla, coby Kočičí naděje,  najít  pro Ozáčka nový domov, jelikož jí se to nedaří.

Ozáček v krátké době, 23.3.2019 domov opravdu našel - a všichni jsme si mysleli, že to bude šťastný konec. Jenže – po několika dnech ráno, 3.4.2019, mi zazvonil telefon a rozčilená nová majitelka Ozáčka mi sdělila, že už kocourka nechce, protože se nesnese s jejich pejskem ani s dětmi. A že má o všechny strach, neboť prý je kocourek agresivní. „Hlídačka“, u které Ozák bydlel a od které odcházel do nového domova, však už ho také odmítla s tím, že se umísťoval přes Kočičí naději, takže už patří do útulku... Téměř celý den mi nová majitelka nesčetněkrát volala, že už nemůže vydržet ani chvilku, že kocour musí pryč a že když ho ta „holka“ nechce, že ho dá do přepravky a tu hodí přes plot... To už jsem nevydržela a řekla jí tedy, aby kocourka sebrala a přivezla ke mně... 

Nezastávám se ani jedné z těch žen, protože žádné z nich na kocourkovi nezáleželo. První - hlídačka - tvrdila, že je kocour naočkovaný, což pravda nebyla, do nového domova ho předala hned po kastraci a operaci kýly, se zhnisanou ránou. Novou majitelku jsem prosila, aby Ozáčka alespoň dala naočkovat, když má přijít do depozita, ale ta na mě začala křičet, že do něj vrážet už peníze nebude.

A tak se Ozáček dostal do depozita, neví, proč byl opět zrazen, neví, proč  neví proč ho nikdo nemá rád... Nechala jsem ho na veterině vyšetřit, zkontrolovat jizvu, otestovat, nadstandardně naočkovat a brzy začalo být lépe… I když se nejprve držel v ústraní, po několika dnechzačal pobíhat s ostatními po velkých místnostech i po voliéře. Zpočátku byl opatrný, ale velmi zvědavý, ale hlavně - vůbec se nezdá být agresivní ani k nevydržení. A postupně se z něj stal mazlík nad mazlíky, skákal mi do náruče, všude mne doprovázel jako pejsek, vítal i návštěvy... A pak přijela ta nejsprávnější návštěva, která se s ním mazlila,krmila ho pamlsky a se mnou se domluvila při dalším setkání na převzetí chlapečka.

Tak hodně štěstí, miláčku, jsem ráda, že vše dopadlo takto, u předchozích lidí jsi štěstí neměl, ale vše jsi statečně přestál a teď si snad vše vynahradíš.

Dne 7.5.2019 našla úžasný nový domov nádherná perská činčila Ellie z královéhradeckého depozita. Odvezla si ji domů skvělá rodina a Ellinku ubytovala ve svém velkém domě se zabezpečenou voliérou. S Ellinkou doma bydlí ještě devítiletá kočička Míša, která sice Ellinku s otevřenou náručí nepřijala, ale postupně si holky na sebe zvykají. Nová velká lidská rodina však Ellinku velmi miluje, všichni vše dělají a připravují tak, aby holčička byla co nejspokojenější a posílají mi podrobné maily s nádhernými fotkami. Za takový domov i za fantastické "zpravodajství" jsem moc vděčná. Ale hlavně jsem ráda, že pro Ellinku skončilo neustálé stěhování se do neznámých míst k neznámým lidem a konečně má trvalý domov, navíc domov snů.

Dne 12.4.2019 odjel do nového domova po 2 letech v královéhradeckém depozitu miloučký a bezproblémový kocourek Černoch. Adoptovali si ho dva skvělí mladí lidé a odvezli si ho ke svému kocourkovi Shaggymu do velkého domu v Novém Městě n/Metují. Černouškovi se nejprve stýskalo a druhý kocourek se ho bál... Ale po obvyklých počátečních problémech se oba kluci úžasně spřátelili, už bez sebe neudělají skoro ani krok, hrají si spolu a dovádí - a já jsem moc vděčná za to, že opomíjeného Černouška potkalo tak velké štěstí.

Vzpomínám na tebe, klučíku můj a přeji hodně a hodně zdraví a dlouhý život v tak úžasném novém domově.

Dne 5.4.2019 odešla do nového domova bengálská kočička Azalka. Neodstěhovala se ode mne daleko, zůstane bydlet v Hradci Králové ve velkém novém domě. Na Azalku byla obrovská spousta zájemců, někteří se mi velmi líbili, ale všichni již měli doma kočičky - a Azalka chtěla být jedináčkem. Když se u nás rozkoukala, začala na všechny kočky syčet a utíkat před nimi. Proto nyní bydlí se svými páníčky, které má jen pro sebe, jako jedináček a má se moc dobře.

Hodně štěstí, krasavice a ať tě už nezlobí zdraví, již sis toho léčení u mne užila víc než dost. Stýská se mi, měla jsem tě moc ráda.

Dne 3.4.2019 odejel do nového domova "obr z Holic", nádherný obrovský černý dlouhosrstý kocourek Karlíček. Ke mně se dostal v listopadu 2018. Kocourkovi totiž před dvěma roky zemřel páníček a dědicové ho vyhodili z domu ven. Stará paní Karlíka prý rok a půl v Holicích krmila, ale nyní byl dům i se skleníkem, kde se kocourek schovával, srovnán se zemí a kocour zůstal na ulici. A protože všude se najdou nejen dobří lidé, ale i lidé hnusní a špatně vychované děti, tak se kocourek venku dočkal většinou jen kopance od dospělého a házení kamením od dětí...Protože jsem pomoc slíbila už v létě, tak, když se konečně podařilo kocourka odchytit, přijala jsem ho. Kocour byl zablešený, začervený, se svrabem v uších, se zanícenými očky a velkou rýmou, zadredovaný, nevykastrovaný. Toto vše se dalo odstranit, jenže při vyšetření se zjistilo, že je i FIV pozitivní. Sice krvinky i vše ostatní bylo v pořádku, ale pozitivní byl. Smířila jsem se s tím, že dokud mu bude dobře, bude žít u mě a že bude jeho život co nejhezčí, protože ten milý a vděčný kocourek si hezký život zaslouží.

Ale zhruba po půlroce se mi ozvali velmi milí lidé, kteří se rozhodli Karlíčka adoptovat a odvézt si ho do svého velkého bytu. Těžko jsme se spolu loučili - a v novém domově Karlík dost dlouho plakal a tesknil, schovával se - a já jsem se pro něj trápila doma. Ale vše se srovnalo a nyní je již z Karlíčka Pražák a domácí pán, užívající si lásku a péči svých hodných a pečlivých páníčků, které má jen a jen pro sebe. 

Hodně štěstí, chlapečku statečný - a dlouhý život bez problémů.

Dne 31.3.2019 odjela do nového domova nádherná, ale plachá kočička Miňonka, která byla z prvního umístění po 14 dnech vrácena - důvod - v ocásku měla rozmačkané hovínko, takže zapáchala. Nikoho nenapadlo ji umýt, naopak - naložili ji ještě v noci do přepravky a přivezli zpět do depozita. Miňonka, která si krásně v novém domově zvykala, byla odtržena od milovaného kamaráda a "zatracena". Nyní byla umístěna po druhé, do úžasného domova a k dalším hodným kočičkám, ale stále si zatím nezvykla, je to pro i těžké - cizí kočky, cizí prostředí, cizí lidé - i když trpěliví a milující. A tak zatím jen zbývá doufat, že si holčička opět zvykne, měly by jí v tom pomoci hlavně kočičí kamarádky, protože se všemi kočkami si ona vždy rozuměla. Hodně štěstí, holčičko nádherná, kéž už jsi konečně šťastná!

Dne 25.3.2019 odjela do nového domova jedna z nejúžasnějších kočiček královéhradeckého depozita, mladá mouratá Lvíčka. Ke mně se dostala v srpnu 2018 po odchování koťátek, která, coby vyhozená chuděrka, porodila na smetišti. Koťat se ujala kolegyně ze Šonova a kočičí máma přijela ke mně. Nejprve plakala a stýskalo se jí, ale brzy si zvykla a stala se z ní úžasná kamarádka, společnice i spravedlivá ochránkyně slabších... Přesto však  na ní bylo vidět. že by raději žila někde sama, bez dalších koček. A to se jí splnilo.

Lvíčku si adoptoval pán z Hradce Králové a odnesl si ji do svého bytu. I tam kočička chvilku smutnila, určitě se jí opět stýskalo, ale nyní si již zvyká, dobře papá a hraje si a pán je moc spokojený. Jen, když odcházel, tak ji skoro nemohl unést, protože Lvíčka váží 6 kg. Tak hodně štěstí, miláčku, stýská se mi po tobě, ale ten nový domov jsi už moc potřebovala.

Dne 23.3.2019 odjel do nového domova černý mladý kocourek Ozák z královéhradeckého depozita. Jeho osud byl smutný, byl svěřen "na chvíli" na hlídání slečně, která nabídla pomoc, ale majitelka si už pak kocourka odmítla vyzvednout. Ale možná dobře pro něj, protože místo své nezodpovědné paničky získal nádherný domov ve velkém bytě u milující rodiny a malého pejska. Kocourek je šťastný a jeho nová rodina také. Moc ho všichni chválí a pečují o něj.

P.S. Bohužel nakonec vše bylo jinak, nová rodina kocourka ani ne po 14 dnech s nenávistnými komentáři vrátila s tím, že kocourek celou rodinu napadá, ale dle všeho bylo vše spíše obráceně... Nešťastný kocourek je v depozitu mezi spoustou dalších koček, protože jeho "hlídačka"už ho zpět také nechce...

Dne 15.3.2019 odjel do nového domova černý kocourek Mefisto z královéhradeckého depozita. A zde je jeho příběh...

Černý Mefisto se ke mně dostal coby odrostlejší kotě v květnu 2013. Přivezla ho MP po tom, kdy mi zavolal známý operační důstojník, že sice mají kocourka dle tehdejšího smluvního veterináře vypustit do přírody, ale že kocour má podivně zkroucenou nohu, takže si není jistý, jak v přírodě obstojí. 
Neváhala jsem a požádala, aby kocourka dovezli ke mně. 
Po vyšetření na veterině, kam jsem hned běžela, se zjistilo, že Mefistík má rozbitý kolenní kloub, zcela vychýlený z kolenní jamky. 
Asi za 14 dní, když se trochu vzpamatoval z šoku, Mefisto prodělal operaci, při které mu byl odstraněn zničený meniskus. Statečný kocourek vše zvládl a po mnoha dnech sádry a léčení začal běhat, jak kdyby nic s nožičkou nikdy neměl. 
Nového domova se dočkal po dvou letech, kdy byl umístěn ke dvěma mladým, na první pohled svědomitým lidem. Mefistík byl v novém domově velmi šťastný, po čase k němu přibyl kamarád, fenečka z broumovského útulku, která si s Mefistem hned "padla" do náruče a jeden bez druhého nedali ani ránu. Hráli si spolu a spinkali k sobě přitulení... 
V novém domově žil Mefistík až do února 2018, tedy necelé tři roky...
Jenže se opět stalo to, čeho se depozitářky nejvíc bojí... I tito lidé se rozešli a pro Mefista nebylo ani u jednoho z nich místo ani v novém bydlišti ani v jejich srdci…
A tak se nešťastný kocourek vrátil zpět mezi kočky, kterých se vždy dost bál. Pochopitelně nebyl očkovaný, očkovací průkaz  je prý ztracen, takže vše se muselo podnikat znovu... A Mefisto smutnil, nejen po domově, ale i po fenečce, která sice zůstala u bývalého pána, jenže přivázaná venku k boudě...
Mefisto pejsky miluje, i u nás si vybral fenečku, ke které by se chtěl přitulit, hlavně v noci - ale ona z toho nadšená, bohužel, vůbec nebyla.
Po dalších jedenácti měsících v depozitu, kde si nakonec celkem zvykl a zdál se i spokojený, hlavně u mne v posteli, byl Mefisto před Vánocemi 2018 umístěn a získal krásný a milující domov. Bohužel - neštěstí nechodí po horách, ale po lidech - a i po kocourcích a kočičkách - protože Mefistíkův páníček těžce onemocněl a Mefisto svůj domov opět ztratil… 
Ale tentokrát jsem si říkala, že pokud Mefistíka opět někdy umístím, tak už jedině tam, kde je nějaký hodný pejsek...
A v této chvíli se k nešťastnému a vystresovanému kocourkovi konečně začal otáčet osud tou usměvavou tváří a já jsem se domluvila se slečnou, která si u mne po úmrtí svého kocourka vybrala kočičku coby společnici pro svého smutného desetiletého pejska, jemuž navždy odešel kočičí kamarád.  Když jsem poznala, jak je slečna hodná a svědomitá, seznámila jsem ji se smutným Mefistíčkovým osudem i s jeho touhou po psím kamarádovi a domluvily jsme se spolu, že pokud bude Mefistík vstřícný, odjede do nového domova do Prahy on.
Jenže Mefisto, po příjezdu do depozita vůbec vstřícný nebyl, šíleně se bál, syčel, vrčel, sekal po mně drápky, zalezl pod hlubokou starožitnou skříň - všichni se ho báli – a on se bál nás. A teď jsem měla další dilema – nechat ho u sebe zvyknout, zklidnit  – a pak odvézt do nového domova – a nebo vše udělat hned, při jednom stresu… Se slečnou jsme se rozhodly pro druhou možnost...
Při odchytu Mefista se mi svíralo srdce bolestí, když jsem viděla nešťastného kocourka, jak se brání, jak nechce, jak útočí. Ale nakonec s mnoha krvavými škrábanci jsem Mefistíčka zpod skříně vytáhla a naložila ho do pro něj oblíbené veliké přepravky, kterou jsem mu na cestu zapůjčila.
A Mefistík 15.3.2019 odjel po třetí…
V noci jsem nespala a stále jsem si v duchu promítala ty hrozné okamžiky boje s Mefistem, tu jeho i moji úzkost… A stále jsem myslela na to, jak je asi v novém domově vyděšeně schovaný a cítí se zklamaný, podvedený a zrazený.
Skvělá slečna mi však napsala úžasnou zprávu… Mefisto sice na pejska syčí, ale vůbec ne tak urputně, jako syčel na kočky u nás, schoval se pouze do škrabadla a hlavně se najedl…
A pak chodily další zprávy a každá byla o něco optimističtější než ta předchozí… Po třech dnech, když slečna přišla z práce, přiběhli ji už přivítat pejsek i kocourek a od té chvíle se k sobě začali přibližovat stále víc a víc. 
A já věřím, že zanedlouho dostanu fotky, kde Mefisto hajá v jednom pelíšku i s pejskem Tedíkem a moc na ten okamžik těším. 
A taky věřím, že toto je už skutečně poslední Mefistíčkovo umístění a že konečně bude již jen šťastný. A já díky úžasné slečně a hodnému Tedíkovi také.

Dne 23.3.2019 našla krásný domov kočička Bohunka z královéhradeckého depozita. Odstěhovala se do velkého bytu v Hradci Králové a adoptovali si ji mladí, velmi svědomití manželé, kteří si ode mne na podzim již adoptovali kočičku Bludičku. Na malou, droboučkou upískanou Bohunku se tedy usmálo po tom, co byla o Vánocích vyhozena z auta kýmsi na mráz , velké štěstí. V novém domově chviličku plakala, protože se jí stýskalo po mně i kamarádech z depozita, ale nyní se již mazlí a začíná být velmi spokojená. Tak hodně štěstí, zlatíčko.

Dne 15.3.2019 odjela do nového domova maličká bílá modrooká kočička Laskonka z královéhradeckého depozita. I když je hluchá, byl o ni velký zájem. Ze všech zájemců jsem nakonec vybrala slečnu, která se na adopci koťátka velmi svědomitě a důkladně připravila, včetně zasíťování balkonu. Laskonka nyní bydlí v pražském bytě, je kočičím jedináčkem a zdá se být velmi spokojena. Dle mailů je s novou spolubydlící spokojená i slečna, která posílá nádherné fotky. Tak hodně štěstí, miláčku, stýská se mi, ale ten krásný domov ti moc přeji.

Dne 15.2.2019 odjela do nového domova úžasná kočička Dolly z královéhradeckého depozita, jedna z nejhodnějších, nejvděčnějších a nejmazlivějších kočiček, které prošly mým depozitem. I na veterině Dolly vždy chválili, jak je nejen krásná, ale i hodná a úžasně spolupracující. Dolly si adoptovala úžasná mladá rodina, která již dříve ode mne jednu kočičku měla. Blaženka však již odešla za Duhový most a nastal čas dát domov kočičce jiné. Rodinka se však od "Blaženčiných časů" rozrostla o dvě dětičky a starší z nich, dvouletá holčička, kočičky nesmírně miluje, u nás každé, která se nechala, dala pusinku. Dolly si v novém domově asi po pěti minutách zvykla, hned se z ní stala denní starostlivá "chůvička" pro děti a noční spolunocležník pro rodiče. Připojuji několik slov od nových majitelů Dolly: "Je fakt boží, hraje si tu s dětmi i s hračkami, moc ji chutná.. S manželem jsme se shodli, že takovou povahu jsme u kočky snad nikdy nezažili. Děkujeme..." A já ti přeji, "moje" milá kočička, abys už byla vždy jen šťastná a ty strašné chvíle, které jsi prožívala před tím, než jsem se tě ujala, se již nikdy neopakovaly.

Dne 8.2.2018 odjely do společného domova ve velikém bytě v Praze pětileté britské kočičky Belinka a Jerrynek z královéhradeckého depozita. Obě byly zachráněné z opuštěného bytu, kde je původní majitelka měla v nepředstavitelně hrozných podmínkách k množení. Kočičky ke mně přijely ve strašném stavu, obalené exkrementy, se srstí vykousanou od parazitů, začervené, nemocné, především velký Jerrynek na tom byl dost špatně. Ale společně jsme vše zvládli a z kočiček, které měly za sebou peklo, se staly překrásní mazlíci, vděční a líbezní. Od začátku jsem věděla, že je nikdy nerozdělím, a tak podmínkou umístění bylo, aby zůstali oba spolu. Stalo se a nyní jsou miláčkové v láskyplné péči nesmírně milé a pečlivé paní a jejího dospělého syna. Po prvotním stresu, hlavně u Jerrynka, který byl do mne velmi zamilovaný, je již vše v pořádku, kočičky si dobře zvykají, začaly opět pěkně papat a hrát si. Stýská se mi po takových vděčných miláčcích, ale ten nádherný domov jim moc přeji. Kéž je už nic špatného v životě nepotká.

Dne 4.2.2019 odjely do společného domova v krásném velikém domě nedaleko Chrudimi dvě kočičky z královéhradeckého depozita - půlroční mazlík Bohdánek a stejně stará Miňonka. Moje "miminka" získala nádherný domov u úžasné rodiny, která si již ode mne postupně v minulých letech adoptovala dvě kočičky. Bohdánek byl v novém domově okamžitě jako doma, hraje si s rozkošnými holčičkami, které jsou z něj nadšené a plašší, ale nesmírně kamarádská a rozpustilá dlouhosrstá želvinka Miňonka se po prvotním schovávání se a tesknění se k hrám již také přidává - a kde je Bohdánek, tam je i Miňonka - ač se ode mne neznali, každý bydlel v jiném pokoji. V novém domově na mrňata kromě malých holčiček čekal i smutný kocourek Kubíček, kterému zemřela kočičí kamarádka. Tak snad se z nové kočičí trojky stane i trojka kamarádská a hravá a všem třem, i celé nové rodině přeji jen samé štěstí.

P.S. Chuděrka Miňonka byla zhruba po 14 dnech vrácena zpět do depozita...

Dne 29.1.2019 odjely do společného domova v krásném velikém bytě v Pardubicích dvě kočičky z královéhradeckého depozita - sněhobílá modrooká mladá Kalinka a šestapůlletý černý kocourek Ezio. S léčením a domestikováním obou jsem si tady zažila peklo. Ezia se majitelka po šesti letech společného života zbavila, i když byl těžce nemocný, Ezio tím byl nesmírně zklamaný a své zklamání obrátil proti mně. Léčení bylo hrozné, vždy odchyt do sítě a na veterině sedace, aby mohl být léčen... Ale vše jsme zvládli a z Ezia se stal miláček a přítula. Hluchá Kalinka byla po předání nálezci městskou policií vyhozena do podchodu na Benešově třídě - aniž by byla odvezena do útulku alespoň na kastraci. Zde se zmateně motala a utíkala před nevykastrovanými kocoury, kteří ji okamžitě začali nahánět. Když se dostala ke mně, vážila necelá 2 kg..., při odjezdu do nového domova však již měla 4,30kg.

Kalinku i Ezia si adoptovali skvělí mladí lidé, kteří se na příchod dvou kočiček perfektně připravili, byt zabezpečili a kočičky přišly do ráje. I když se ode mne neznaly, každá žila v jiném pokoji, tak po dvou dnech nervozity už začaly spinkat na společném škrabadle a vedle sebe v posteli.

Jsem za toto umístění velmi vděčna, kočičky si žijí úžasně a jsou s láskou opečovávané. Jim i jejich mladým majitelům přeji jen samé štěstí.

Dne 27.1.2019 odjel do nového domova v Trutnově překrásný a neuvěřitelně mazlivý kocourek Paquet z královéhradeckého depozita.  Adoptovala si ho rodina, která původně přijela pro jiného kocourka, ale Paquetek svou přítulností i krásou je tak okouzlil, že nakonec odjel on. Bude bydlet v bytě, který je pro kočičky perfektně vybaven a bude kočičím jedináčkem. Moc na něj vzpomínám, ale dle zpráv, které dostávám, je po krátkém počátečním stresu v novém domově velmi spokojen a hlavně milován. Tak už jen samé štěstí, miláčku stříbrný.

Dne 25.1.2019 odjela do nového domova mladá kočička Václavka z královéhradeckého depozita. Odstěhovala se do bytu v Hradci Králové k milé rodině a kočičí kamarádce Lucince. Zpočátku na sebe holky trochu vrčely, ale nyní se už zdají být v pohodě - a my máme z tak krásného umístění velkou radost.

Prvním, kdo v novém roce 2019 odjel z královéhradeckého depozita do nového domova, byl sedmiletý polobritský kocourek Anthony. Na nový domov u mne čekal rok a půl a 19.1.2019 se konečně dočkal. Adoptovali si ho skvělí mladí lidé z Hradce Králové, kteří svůj byt na příchod nového člena rodiny pečlivě připravili a zabezpečili. Anthony sice ze začátku trošku plakal a hledal mě, ale velmi brzy si zvykl, spí s novými páníčky v posteli a zdá se být velmi šťastný. Tak ať ti to štěstí, kocourku můj milý, vydrží už po celý tvůj život.