Niky

Nešťastného kocourka Nikyho si virtuálně adoptovala laskavá paní Lenka Meranová, bývalá virtuální panička nezapomenutelné Fatimky. Mnohokrát děkujeme.

Nešťastný kocourek Niky

Jak jsem v červnu psala, dne 22.6.2022 jsem přijala do královéhradeckého depozita devítiletého dlouhosrstého britského kocourka Nikiho. Přivezli ho mladí příbuzní majitelky, staré paní, která se již o něj prý nezvládala starat. Sama majitelka mi několikrát napsala a velmi stála o to, abych se Nikyho ujala. Prosila jsem tehdy, zda by Niky nemohl přijet až po 10.7., že nebudu deset dní doma a nejde to změnit, ale prostě odklad příjezdu možný též nebyl...

A tak Niky přijel. Teprve tehdy jsem se dozvěděla, při vstupní prohlídce na veterině, že kdybych ho nevzala do depozita, zdravý krásný kocourek by musel být utracen, protože majitelka ho už nechtěla a ani její děti ani dospělí vnuci nebyli v žádném případě ochotni se ho ujmout. Po veterině, kdy jsem ho nechala otestovat, provést biochemii i hematologii a protože byl v pořádku, i nadstandardně naočkovat, jsem si ho odvezla domů.. Je normální, že starší kočičky, vytržené násilně ze svého domova, se v cizím prostředí bojí, schovávají se, nejí... To jsem již zažila nesčetněkrát. Ale po nějaké době se vždy vše zlomilo a kočička začala jíst - a tehdy už bylo vyhráno.

Ne tak Niky. Přijel ve středu a v neděli jsem s ním běžela prvně na veterinu, protože od svého příjezdu nejedl, nepil, nevylučoval, byl schovaný v nepřístupném místě za sedačkou a spouštěl hrůzu. Na veterině dostal vše pro posílení, pro chuť k jídlu, koupila jsem feromonový obojek... Bohužel nezabralo nic, jediná změna byla, že začal zvracet. A tak jsme putovali na veterinu znovu - a po provedení odběru krve se zjistilo, že se již začíná vše, vzhledem k tomu, že vůbec nejí a je v tak velkém stresu, zhoršovat. Játra, slinivka, ledviny... Nezbylo tedy nic jiného, než ho na veterině "ubytovat" a napojit na infuze s výživou a léky. Ale Niky dál nejedl, nedotkl se ničeho, ani toho nejkvalitnějšího, co dostával u mne doma, ani toho nekvalitního - barevných granulí z Kauflandu, které si přivezl s sebou a které jsem mu tam ze zoufalství donesla. Navíc začal být nesmírně agresivní, celá veterina se ho bála.

Majitelku i vnuky, kteří Nikyho přivezli, jsem o jeho stavu informovala - a odpověď ze všech stran zněla jednoznačně - nemůžeme jakkoliv pomoci, nechte ho utratit.

Kdo mne zná, ví, že vždy bojuji, dokud se dá.... Niky si na veterině pobyl 14 dní, musela mu být nakonec i voperována žaludeční sonda, kterou je doteď krmen - a každý si jistě dovede představit, jakou částku jsem pak musela zaplatit - jak jsem říkala - byla vyšší než moje desetidenní dovolená v Chorvatsku s cestou i polopenzí...

Pan doktor mi říkal, že Niky je jedna velká katastrofa, není s ním možné manipulovat, není možné v podstatě nic - a že mu moc naděje nedává. V pondělí (11.7.22) večer jsem si Nikyho přinesla domů. Po pravdě, docela jsem se ho bála, spouštěl hrůzu, vyrážel proti mne... Ale věděla jsem, že nemá cenu se zlobit na něj, on za nic nemohl. Ke své staré majitelce se dostal coby dvouměsíční koťátko a od té chvíle z jejího bytu nevytáhl paty... A najednou takový šok a pryč je vše, co doteď znal...

Niky byl sám v samostatné místnosti, kterou používám jako karanténu, chodím ho tam krmit, dávat léky, vše sondou, mluvím na něj a když má dobrou náladu, nechá se opatrně pohladit po hlavičce. Moc dobře to nejde, má límec, ale i tak je to změna k lepšímu.

Včera jsme spolu byli na převazu a pan doktor se ptal, jak jsem to udělala, že už teď je z něj jiný kocour. Jenže, stále sám nejí a dokud jíst nezačne, nemůže se mu vyndat sonda ani asi sundat límec.

Uvědomuji si, že vlastně ani o Nikýskovi od majitelky nic nevím, i když jsem se vyptávala, žádné zprávy o jeho povaze jsem se nedozvěděla - jen možná trochu napovídá to, že mi s Nikym poslala i kožené pracovní rukavice...

Prosím, držte Nikýskovi pěsti, ať se stane zázrak a on začne jíst... Jakmile toto nastane, bude nám oběma mnohem lépe.

Ale po čase, 19.9.2022, dopisuji aktuální stav Nikouška...

Postupně se vyndala sonda a odstranily všechny límce, a zase , postupně a hodně pomalu, si Niky na mne začal opravdu zvykat, začal mne vítat, začal vycházet z karantény, začal běhat po domě a nakonec mne začal mít rád.

Vše se dělo opravdu pomalu a spíš jsem každou změnu považovala za další díl zázraku...

A tak se jistě nikdo nebude divit, že Nikyho už do adopce dávat nebudu, že už ho nechci vystavovat dalšímu stesu, který by nemusel přežít.

Další aktualizace... 15.1.2023

Bohužel, vše, co předcházelo Nikouškovu příchodu do depozita, se na něm a na jeho psychice velmi podepsalo.

Nikymu onemocnělo oko, vytvořil se obrovský rudý vřed. Když jsme to tak trochu zvládli, i za pomoci dr.Beránka, očního specialisty, začal Niky špatně dýchat, letěla jsem na veterinu - a první verdikt zněl kardiomyopatie. Jenže při odčerpávání tekutiny z hrudníku se ukázalo, že vše spíš vypadá na FIP. A PCR test nám tuto další hrůzu bohužel potvrdil... A tak léčíme FIP... Čekají nás tři měsíce každodenních injekcí a další tři měsíce post treatment a víra, že po tom všem, co už Niky musel prožít, bude někdy lépe...