Přijaté kočky 2021

Dne 13.1.2021 přijalo královéhradecké depozitum maličkou, asi dvouměsíční vychrtlou kočičku Silvušku. Zavolala mi paní z Dobřenic, že již několik dní mají na zahradě kotě, které hrozně naříká. Domů ho vzít nemohou, protože už nikdy žádnou kočičku nechtějí. Kotě je prý promrzlé, má zhnisané oči a rýmu. Hned jsem začala shánět někoho, kdo by kotě přivezl. Naštěstí ochotná slečna Sabča pro kotě dojela a přivezla ho ke mně do tepla a bezpečí. Koťátko je velice hubené, má zhnisaná očka, rýmu a nesmírně zdredovatělou srst. Zítra s ní dojdu na veterinu a budu se snažit ji dát co nejdřív do pořádku. 

Silvuška vypadá stejně, jako vypadal před třinácti lety  malinký Silvínek...

Dne 5.1.2021 byla královéhradeckým depozitem přijata čtyři asi dvouměsíční koťata, tři holčičky a jeden kluk. Přijela z jakési chalupy, kam je prý někdo před Silvestrem hodil. Paní majitelka tam přijela strávit Silvestr a koťata tam našla. Nejprve ji napadlo je nabídnout do zverimexu pro hady, ale na to byla mimina přece jen už trochu velká - a tak zavolala mně. Vše mi řekla, i o těch hadech, ono to té paní vůbec nepřišlo divné nebo kruté, vždyť tak se to přece dělá, ne?... Takže si jistě všichni umí představit, že jsem jí okamžitě slíbila, že koťata přijmu. Paní měla čas jet do Hradce až 5.1., slíbila však, když jsem se jí zaručila, že koťata opravdu všechna vezmu, že je někde zavře a nakrmí.

Včera tedy koťata ráno přijela - a opět mne paní překvapila, neboť je přivezla zavázané v pytli. Vyděšená a počůraná mimina jsem umístila do připravené karantény, nakrmila a dnes jsme byli na veterině. Přes všechny nesnáze prozatím koťata vypadají celkem dobře, jen se zatím hodně bojí. Hlavní ale je, že už jsou opravdu v bezpečí...

Dne 1.1.2021 jsem přijala do svého královéhradeckého depozita jednookého kocourka. Je mu prý asi deset let a pochází od Ratibořic. Majitelka se ho chtěla za každou cenu zbavit, říkala, že už má člověka, který ho zastřelí a nebo že má možnost si sehnat smrtící injekci...

Kocourek je hodný, jen vyděšený. Nechtěl jíst a stále plakal a mně se chce brečet s ním nad chováním hnusných lidí.

Důlek po očičku má neošetřený a zhnisaný, už jsme objednaní na veterinu... Prý mu říkali Mourek...

Před 13 lety jsem takto na Nový rok přijala slepého Silvínka. Historie se tak trochu opakuje...