Přijaté kočky 2026

Dne 7.1.2026 byl královéhradeckým depozitem přijat nekastrovaný kocourek Vilém. Od září 25 se potuloval u vysokoškolských kolejí v Hradci Králové. Studenti ho krmili, hledali mu majitele či domov, pátrali v inzerátech, ale nic nenašli a nikdo o kocourka zájem neprojevil. Na zimu mu tam připravili i malou boudičku, ale kocourkovi byla stále velká zima a když teď uhodily tak silné mrazy, byla pomoc už hdně akutní. V útulku samozřejmě "místo nebylo" a tak jsem nakonec jako jediný pomocník zase zbyla jen já. Po dvou dnech se podařilo kocourka odchytit a nyní je již v teple...V příštím týdnu půjde Vilém na testy, případně očkování a bude objednán na kastraci. Zatím se bojí, ale snad si brzy zvykne.

Dne 14.1. 2026 přijalo královéhradecké depozitum tři opuštěné černé kočičky, dvouletou Annu a Elsu a půlroční Růženku. Jejich panička náhle zemřela a ony zůstaly v bytě samy. Jediný,příbuzný, syn, žije v cizině a o kočičky nemá zájem, MP řekla, že by se jimi nezabývali, ani kdyby běhaly venku a v Azylu pro zvířata opět paní, která tam volala a prosila o pomoc, ošetřovatelka velmi zhurta opověděla, že "není místo". Paní mi do telefonu plakala a říkala, že je takovým jednáním zcela vyvedana z míry a že je zoufalá. Protože kočičky neměly kam jít a opravdu je nikdo nechtěl - možná, že kdyby byly atraktivněji zbarvené nebo s PP, tak by situace byla jiná - vzala jsem je k sobě já. Jsou krásné, mazlivé, jen maličká Růženka se ještě bojí a zpočátku se schovávala. Anička s Elsičkou jsou v pohodě. Nejsou kastrované ani očkované, toto vše musím postupně zařídit sama. Děkuji paní, která koččky do bytu chodila krmit, ač je neznala a snažila se jim nějak pomoci.

Dne 22.1.2026 byl královéhradeckým depozitem přijat asi pětiletý kocourek Žižka. Zhruba před čtyřmi roky se přitoulal k rodinnému domu na Novém Hradci Králové a tam střídavě, tehdy prý jako plachý kocourek, přebýval.

Jeho majitelka mi o něm napsala toto - kopíruji její dva maily, abych se vyhnula  obvinění z nějakých nepravd ze strany původních majitelů, kterým jsem, jako jediná, nabídla pomoc, ač obeslali spoustu útulků, spolků a veterin:

"Kocourek je asi pětiletý (k nám přišel už vetší). Už v minulosti měl pravé očičko natržené (natolik že nešlo dovírat). Začali jsme mu říkat Žižka. Nejspíš jde o zranění po kontaktu s jinými venkovními kocoury. Žižka je (dle mého názoru) na kocoura menší a dost často se k nám vracel zbědovaný, patrně po rvačkách s jinými kocoury.Nejsem si tedy jistá, jak by na něj mohli reagovat další kocouři v depozitu. I když je samozřejmě rozdíl mezi venkovními nekastrovanými kocoury a kocoury kastrovanými. On sám podle mě není konfliktní. I když samozřejmě netuším, co s ním udělá změna prostředí. Co se týče kočiček a koťat, tak s těmi vychází dobře. U rodičů měl dlouholetou kamarádku Válendu, s kterou dokonce několik koťat počal, dokud jsme nenechali Válendu vykastrovat. Žižka zatím kastrovaný není.Teď v létě také prodělal neléčenou zlomeninu levé zadní tlapky. Ta se zahojila, i když ne úplně ideálně, takže je to znát.S lidmi vychází dobře. Je to mazel. I když občas, když se při mazlení “netrefíte”, dá to znát náznakem kousance. Ale to bych řekla, že je takové z lásky. Zkrátka je to kočka, co si budeme..."

"Kocourek se na zahradě u rodičů vyskytuje už delší dobu, ale nikdy nezůstával dlouho. Chodil na krmení. Ale to chodil i jinde v okolí. Až teď s nemocnými očičky se začal u rodičů zdržovat, neboť mu tam připravili zateplená místa na zimu. Kastraci jsme samozřejmě zvažovali. Kocourek je přítulný, nechá se pohladit, ale nikdy se nenechal chytit. To se změnilo až teď v posledních týdnech, kdy se mu zánět zhoršil a naučil se přespávat v přepravce na terase, takže je pak snadnější ho k veterináři převést. Ještě na podzim při prvním pokusu při odchytu, kdy měl být kvůli zánětu odvezen na veterinu, nebyl odchyt možný. Odnesl to můj tatínek. Kocourek doslova bojoval o život. Takže se tehdy celá “akce odvoz na veterinu” zrušila.Později jsme ho začali na přepravku zvykat. Postupně jsme ho tam lákali. Na jídlo, šantu kočičí, atd.. Až tehdy se nám ho prvně podařilo odchytit a na veterinu odvézt.Kastraci samozřejmě chceme řešit také. Ale poté, co se nám kocourka začalo dařit odchytit, prioritou byla vážně nemocná očička.Na veterině plánujeme zjistit, jestli je možné během jednoho zákroku podstoupit, jak operaci očí, tak kastraci. Právě pro to, že je pro kocourka (i pro nás) odchyt stresující.Samozřejmě počítám s tím, že to není úplně pravděpodobné, ale určitě kastraci plánujeme.

Co se týče koťat, která se “našim kočkám” narodila, všem jsme, s pomocí sousedky (která se stará o venkovní kočičku Válendu), našli nové domovy. Kočičku bylo snadnější odchytit, a i když se o ni stará sousedka, o kastraci jsme se postarali my. To proběhlo někdy začátkem roku, jestli se nemýlím.

Naprosto si uvědomuju důležitost kastrace koček, ale jak jsem psala výše, Žižka se nám poprvé podařilo odchytit teprve před několika týdny. A i to bylo náročné.

Zlomenina nohy je záležitost stará čtyři měsíce. Tou dobou začal i ten hrozný zánět v obou očích. Takže když se povedl první odchyt a převoz na veterinu, doktoři kocourka viděli s obojím. Nohu se rozhodli neřešit a na oči kocourkovi píchli antibiotika a rodičům dali kapky, které se také bohužel nedařilo aplikovat příliš dobře k povaze kocoura.

S tou přítulností jsem to myslela tak, že je na lidi zvyklý, a že věřím, že se rychle v domácím prostředí adaptuje. Ne že by byl už plně “vychovaný domácí kocour, který si nechá všechno líbit”. Tak to rozhodně není. Stále platí, že je to venkovní kocour, takže je částečně plachý. Nenechá se vzít do náručí.

Žižku jsem osobně potkala asi šestkrát. Nemám k němu bližší vztah, ale na zvířatech mi záleží, jsem citlivá, a už to že se s námi nějakým způsobem spojil, je pro mě důvod, proč to tak špatně snáším.

Pokud nemůžete nebo už nechcete pomoct, chápu. Jenom se snažíme pomoct, jak jen můžeme, kocourkovi, který si našel cestu do naší ulice. Obepisuju i jiná depozita a nečekám, že bude snadné najít pomoc, ale je to jediné, co teď můžu dělat."

Já jen dodávám... V létě či na podzim 2025 Žižka přišel se zlomenou nohou, noha se zahojila, ale srostla samozřejmě špatně (reakce veterináře popsána dcerou výše). Pak, jak jsem pochopila, se mu na podzim začalo jedno oko zhoršovat. To se již ho podařilo odchytit, dostal se na veterinu, kde mu byla píchnuta ATB na 14 dní a byl znovu vypuštěn.

Majitelé domu, jistě velmi hodní, však se o kočky zřejmě příliš starat neuměli, Žižky se spíš báli, a tak jeho nesnáze pokračovaly, až se z očiček stalo to, co je vidět na fotce. 

Jejich dcera, žijící v Praze, napsala až v lednu 2026, oslovila několik útulků, veterin a spolků a žádala o pomoc. V té době měl Žižka již zasažené obě oči, neviděl na ně, odchytit ho bylo tedy jednodušší a verdikt veterinářky tehdy zněl – obě oči odstranit.

A právě tehdy se prosba o pomoc dostala až ke mně a nesrovnala bych si to sama v sobě, kdybych kocourkovi nějak nepomohla Navíc jsem věděla, že nikdo jiný pomoc nenabídl.

Pán kocourka Žižku dovezl na veterinu, nechali jsme mu vyšetřit krev, udělat testy a vykastrovat ho a v dalším týdnu mu měly být odstraněné oči.

Ale nedalo mi to a Žižku znovu vyšetřil vynikající veterinář, který nám řekl neuvěřitelnou věc, totiž, že se pokusí oči zachránit.

A tak včera (26.1.2026) nastalo intenzivní léčení oček. Uvidíme, zda se nám něco podaří, ale jsem odhodlaná mu v každém případě pomoci.

Velká škoda, že kocourek nebyl již před lety vykastrován, nic z toho všeho by se zřejmě nestalo. Ale je mi naprosto jasné, že "původní majitelé", stejně jako já, si přejí, aby se kocourkovi ulevilo.

Dne 2.2.2026 přijalo královéhradecké depozitum asi roční kočičku, která přijela se jménem MIJA.

Je nádherná, dlouhosrstá, její majitelka se, bohužel, dostala do velmi svízelné situace a kočičky se musela vzdát.

Mija má již po vstupní prohlídce u veterináře, všechny testy - FIV, FeLV i FPV - jsou negativní a je tedy prvně očkovaná. Není, bohužel, ještě kastrovaná. Až vše zvládneme, bude Mijuška, velmi mazlivá a překrásná kočička, hledat nový domov.

Dne 12.2.2026 byla královéhradeckým depozitem přijata mladá kočička Orea. Byla odchycena na královéhradecké Benešovce, její odchyt trval dobrovolnicím víc než půl roku. Kočička tam i několikrát rodila, bohužel koťata se prý vždy někde ztratila...

Již je po kastraci a testovaná, na naočkování si musí ještě chvilku počkat. Je krásná, ale zatím se ještě moc  bojí, naštěstí již alespoň začala jíst.

Dne 10.3.2026 byla královéhradeckým depozitem přijata stará Sofinka,  venkovní kočička ze zahrádkářské kolonie. Před několika lety ji zde zřejmě někdo vyhodil a ona zůstala. Zahrádkáři byla krmena, měla tu i zázemí, kam se mohla schovat. Nebyla divoká jako ostatní zahrádkářské kočičky, přesto na její kastraci nikdo nespěchal. Dostávala "antikoncepci", která, jak všichni vědí, je pro kočky škodlivá. Nabádala jsem proto krmiče, že je potřeba kočičku odchytit a dát vykastrovat dřív, než onemocní.

Nakonec krmiči konečně s odchytem souhlasili a nyní je již Sofinka vykastrovaná. Byl již ale nejvyšší čas, protože dělohu prý měla plnou hnisu. 

Po zotavení, které bude trávit  v královéhradeckém depozitu a vytažení stehů bude muset podstoupit ošetření zubů, které má dle veterináře v katastrofálním stavu. A pak se uvidí...

Dne 20.3.2026 byla královéhradeckým depozitem přijata kočička Róza. Byla nalezena na Novém Hradci, kde se od Vánoc zdržovala na zahradě u jedné rodiny. Nyní onemocněla, paní byla tak hodná, že, když jsem jí slíbila, že ji přijmu, s ní  došla na veterinu, byly provedeny testy a rozbor krve, ale zdá se mi, že léčba byla nedostatečná, kočička se neudržela na nohou a při teplotě přes 40°C dostala jen ATB na jeden den a lék na bolest. Po injekci se sice vzpamatovala, ale nyní je už na tom zase špatně.

Už jsem ji objednala na kliniku, testy se musí zopakovat, poslat na PCR, na FIV je slabě pozitivní, vystupuje ji páteř, má nízký A/G, nejí, zvrací a je smutná. Bojím se o ni.

Dne 19.4.2026 bylo královéhradeckým depozitem neplánovaně přijato 5 dospělých kočiček, jedna z nich je třínohá, které přijely až z Frýdku Místku. 

Obrátila se na mne s prosbou velmi těžce nemocná paní, která před několika lety ke mně dovezla těžce zraněného kocourka Ederka. Paní se bojí, že se už domů nevrátí, o kočičky se starala její 89 letá maminka, ale už to nezvládala.

Původně měly přijet jen tři kočičky, ale nakonec jedna hodná dobrovolnice přivezla kočiček pět...

Kočičky dostaly pro sebe naši největší místnost, kde další kočky nejsou, ale momentálně jsou všechny v obrovském stresu a schované v těch nejnemožnějších koutech... Je to pro ně během měsíce již druhé stěhování...

Moc je lituji, je mi hrozně úzko, ale tuto pomoc jsem prostě nemohla jejich paničce odmítnout, i když jsem již nechtěla žádné kočky brát... Je to pro všechny zúčastněné nesmírně těžká situace, pro bývalou paničku i její starou maminku, tragická... Ale paní v nemocnici alespoň ví, že bude o kočičky velmi dobře postaráno.

Třínohá Ella

Berta

Mimi

Týnka

Trabl