Tuláček

Dne 6.11.2023 jsem do královéhradeckého depozita přijala kocourka Tuláčka z krmného místa.

Tuláček chodil na jídlo několik let, postupně jsem ho ochočovala, ale v poslední době již ani neodcházel a zůstával tam u misek ležet. Je to již starý kocourek, s rozbitými oušky od rvaček s jinými kocoury.

Bohužel většinu boudiček si zabrali ježci a tak Tuláček neměl kde být. Nakonec dostal pod další přístřešek krabici, ve které ležel. Když jsem se vracela domů, do tepla, vůbec mi nedělalo dobře, že ho tam nechávám...

Stále jsem myslela na ty jeho smutné oči. Dlouho jsem se rozhodovala, ale když byl na místě pořád, padlo konečné rozhodnutí, vzala jsem ho domů a objednala na kastraci. Tu již má za sebou, ale bohužel testy zjistily, že je FIV pozitivní. No, není divu po těch letech venku.

Kocourek zpočátku bydlel v karanténě, v malé, samostatné místnosti, kde měl vše potřebné, léčil si zánět průdušek i nemocné oči, ale hlavně si užíval tepla, které nikdy nepoznal. Nyní si již může běhat po celém domě i po velké voliéře, ale tu svou karanténu pojal jako svou garsonku, kde se v klidu papá a spinká. Je šťastný, že už mu nikdo do misky neleze a nevyhání ho a mazlí se jak o život.

V prosinci 2024 podstoupil vyšetření dutiny ústní a přišel úplně o všechny zoubky. Měl je zcela shnilé. Po operaci měl veliké bolesti, ale vše zvládl. 

Zhruba před rokem, červenec 2025, se mi na Tuláčkovi stále něco nezdálo, i když jedl dobře. Dobře však nevypadal, a tak jsem s ním šla na veterinu. A tam, po zevrubném vyšetření, mu byla zjištěna cukrovka! Okamžitě tedy jsem dvakrát denně začala píchat inzulín - a klepu na dřevo, Tuláček se zlepšil, inzulín snáší velmi dobře a jeho hodnoty jsou mnohem nižší. Tak snad to takto potrvá ještě dlouho... Je to úžasný, vděčný a moc hodný kocourek. Mám ho moc ráda...

Starého "inzulínového" kocourka Tuláčka si virtuálně adoptovala naše úžasná kolegyně z Kočičí naděje Lenka Schmidová, bývalá virtuální maminka nešťasného kocourka Nikyho. Moc děkujeme!